Hlavně mysli pozitivně!
Setkáváme se dnes s trendem psychického nátlaku, že bychom měli myslet neustále pozitivně. Hemží se tím i odborná veřejnost. Nicméně pozitivní psychologie a pozitivní myšlení jsou docela jiné věci. A tak se tu usadil takový nešvar jménem afirmace.
Jo, teď mě asi spousta lidí přestala mít ráda, co s tím nadělám.
Zcela zásadní roli hrají přesvědčení, která máme sami o sobě. Všimněte si, že jsou většinou negativní.
Co jsou jádrová přesvědčení?
Jde o naše jádrové přesvědčení. To je přesvědčení, které v sobě máme hluboce zapsané, většinou z dětství. Ať už jsme takový názor o sobě samých odpozorovali od okolí, nebo nám to neustále někdo říkal, žije s námi toto přesvědčení už mnoho let. Velmi silně nám našeptává, kdo jsme, kým jsme a kým budeme.
Pokud je moje podvědomé přesvědčení: Nestojím za nic nebo Musím si vše zasloužit, jistojistě mi nepomůže opakovat si před zrcadlem zaklínadlo, že Jsem nejlepší.
Dobrou zprávou je, že naše jádrové přesvědčení je měnitelné. Tedy mám vliv na to, zda si dám tu práci a své jádrové přesvědčení změním. Bylo by naivní si představovat, že původní přesvědčení zmizí někde na ezo obláčku a já během chvíle pojedu bomby na úplně jiné vlně.
Co je to afirmace?
Afirmace je záměrná pozitivní manipulace našeho myšlení se snahou ignorovat strachy, předsudky a překážky.
Manipulativní techniky osobně nemám ráda, a to ani ty pozitivní – pořád jde o manipulaci.
Výhodou afirmací je, že jsou téměř bez práce. Velice jednoduché, do praxe okamžitě použitelné a slibující báječný výsledek bez zbytečných zdržovaček. Pokud nechci používat afirmaci, musím jít víc do sebe. Zjistit, kde problém vznikl, co mohu použít k jeho vyřešení, co se musím naučit. A to je práce. Ale je poctivá, nemanipulativní a má skutečné výsledky a potenciál změnit dokonce i jádrové přesvědčení.
Příklad: Na zahradě je souška
- Afirmace: Mohu soušce říkat, že na ní jistě vyroste sladké jablíčko. Mohu na ni pověsit i ceduli, aby to lépe fungovalo… (spoiler – nevyroste).
- Pozitivní psychologie: Koupím pilu a rýč, na které jsem si musela vydělat. Naučím se, jak s nástroji pracovat. Nedbám na mozoly a soušku vyndám. Na její místo zasadím nový strom, který mi možná přinese ovoce, ale je to fuška.
Je tedy afirmace k ničemu?
Ale vůbec ne. Jsou chvíle, kdy na ni nedám dopustit. Jsou to situace, které jsou pro nás nové. Objektivně víme, že úkol zvládneme, že jsme na něj připraveni, ale v ten okamžik nás ovládne tréma. Jste malá holka před prvním koncertem na flétnu. Jste na prvním rande a záleží vám na něm. Máte vystoupit před stovkou lidí se svým projektem. Víte, že máte vše, co potřebujete. Přípravu jste nepodcenili, ale stejně začínáte drkotat zubama a máte strach. Dost rychle díky afirmaci můžete zmanipulovat svůj strach, který vás brzdí a nepomáhá, je tam jen proto, že je to něco nového.
Co si z toho odnést?
Rozlišujme, zda chceme vědomě manipulovat svojí představou, anebo si chceme dát tu práci a čas se skutečně změnit.